Bezmála dvacetiletá existence kapely začala účastí na Portách (opakovaně účast na celostátní přehlídce v Plzni, včetně koncertů na slavném Lochotíně). Původně folkové sdružení postupně obléká dixielandový kabát (Petera kupuje a učí se na kornet). Kapela hraje po celém území republiky a postupně se stává ozdobou všech velkých hudebních přehlídek. Základem metalového dixíku, či dixielandového punku je tradičně humor, recese. V historii skupiny jsou tři CD. Pivní hlad je nahrávka živého koncertu na LP. Natvrdo a Už máme basy piva koupený jsou studiovky. Nadoraz koncertoval v Polsku, Rakousku a Německu, je několikanásobným laureátem Smiřického hrnce, získal Olomoucký tvarůžek a natočil několik televizních pořadů s ČT-Brno.

Nadorazem prošla celá řada hradeckých a pardubických muzikantů a v polovině devadesátých let se z kapely stává band o 11-12 lidech. Únava materiálu vedla kapelníka Jiřího Peteru k tomu, že skupinu rozpouští (formou dnes již slavného posledního koncertu - pohřbu U vrtule v Hradci Králové). O rok později zakládá odpočatý Petera šestičlennou formaci Mladí a neklidní, která po dvou letech přijímá původní název. Z členů bývalého bandu dále vznikly kapely Pánská jízda a Nový paka.

Královéhradecký Nadoraz byl původně folkovou kapelou, ale postupně oblékl dixielandový kabát a dnes po více než dvaceti letech, s ironií sobě vlastní, hraje nejen swing, dixieland, country, ale i rap, funky a rock v nenapodobitelném provedení. Vystoupení Nadorazu je vhodné jak na samostatný koncert, tak na plesy, country bály, večírky, rauty,  pivní slavnosti, vinobraní, masopusty, hudební festivaly různých žánrů,   apod.

Z historicky nejslavnější formace dnes zůstali Jirka Petera a Janis Vlachopulos. Nadoraz v posledních dvou letech trochu přitvrdil, ale kmenovým autorem hudby i textů zůstal stále Jiří Petera, jehož písně tvoří osu repertoáru. Starší hity (Pivní hlad, Hoří, hoří v bordelu, Ježišmarjá, já jsem tak zdravej atd.) se na koncertech neustále ozývají.